Olešnice

je městečko ve východní části Českomoravské vrchoviny a Hornosvratecké vrchoviny, ležící v nadmořské výšce 541 m. Okolní zalesněné kopce, ze kterých bývá překrásný výhled, se střídají s údolími, políčky, loukami a potoky a vytváří malebnou krajinu. Městečko má asi 1700 obyvatel, leží ve vzdálenosti 50 km od Brna. V zimě je pro lyžaře vítaným místem k lyžování na uměle zasněžovaném kopci, který je vybavený lyžařským vlekem a přilehlou restaurací.

Historie sboru má kořeny v 16. století, kdy zde byl založen sbor Jednoty bratrské. Po Bílé hoře přišla tvrdá rekatolizace a pronásledování tajných evangelíků, o které vypráví záznamy olešnické kroniky. Až toleranční patent přinesl úlevu a povzbudil evangelíky k vytvoření samostatných sborů a postavení svých kostelů v nejbližším okolí - v Rovečném a Prosetíně. V Olešnici žili především chudí tkalci, drobní rolníci a domkáři, takže se těžko shromažďovaly prostředky na vybudování chrámu. A navíc město postihlo několik ničivých požárů. Olešnický sbor neměl ani 100 rodin ani 500 duší,které byly podmínkou pro založení sboru. To byly důvody, proč byl základní kámen ke stavbě kostela položen až v roce 1860. Stavba byla dokončena za 8 let, v roce 1868. K samostatnosti sboru došlo až při 100. výročí vydání Tolerančního patentu v roce 1881.

Pýchou našeho kostela jsou varhany, zařazené do kulturních památek. Vystavěl je v r.1868 novoměstský varhanář František Svítil a poprvé zazněly při slavnosti svěcení chrámu 13.9.1868. V kronice je tento zápis....."Po této zapěl sbor spievacky již v průvodu varhan píseň Prospívej, prospívej... Utěšený souzvuk varhan, kteréž co vskůtku mistrovské dílo varhanáře p.Svítila....unášela důcha zbožnýma city rozechvěného k nebesům...." V roce 2010 byly varhany zrestaurovány varhanářem Daliborem Michkem a od té doby toto" vskutku mistrovské dílo" slouží při bohoslužbách, ale také při koncertech pro veřejnost, které se konají zpravidla v letních měsících. Zveme k nim dobré varhaníky, kteří dovedou varhany rozeznít v jejich plné kráse. A zveme také všechny, kteří se chtějí krásnou hudbou potěšit.

Olešnice měla vždy "štěstí" na dobré faráře a sbor nebyl nikdy dlouhou dobu neobsazený. Prvním farářem byl František Illek. A v posledních letech Zdeněk Jokl, Lenka Freitingerová, Olga Smrčková, Tomáš Jirků, Debora Hurtová a v současné době Ida Tenglerová. Dlouhá léta, až do r.1998 byl kurátorem Vlastimil Člupek, který sboru věnoval všechen svůj čas, všechnu lásku a všechny síly. Byl také vášnivým fotografem a díky jemu má sbor bohatý fotoarchiv, který mapuje život několika generací sboru. V současnosti má náš sbor 259 členů a patří mezi nejmenší sbory v brněnském seniorátě.

Prosetín

je obec malá, má asi 200 obyvatel, a přesto v ní stojí dva kostely. Podle polohy v obci jsou nejčastěji označované jako horní a dolní. Stejně jako horní a dolní kostel máme i horní a dolní hřbitov, horní a dolní faru a horního a dolního faráře. Evangelický kostel je ten dolní. Postavený byl v roce 1782 jako toleranční modlitebna u dubu, přestavěn byl v roce 1847 a v roce 1898 k němu byla přistavěna věž (necelých 30m vysoká). Věž je k velikosti lodi kostela poněkud vysoká, snad proto, že se hrdí prosetínští evangelíci snažili, aby jejich kostel - ten prosetínský dolní - měl alespoň špičku věže o něco výš, než výše položený kostel horní - katolický.

Evangelíci v Prosetíně a okolí

Prosetín bývala evangelická obec. Prosetínští rodáci Tomáš Juren, Řehoř Jakubec a Martin Juren byli předáky evangelíků v kraji už před vydáním Tolerančního patentu. Hned po jeho zveřejnění se Prosetínští shromáždili pod dubem na panské zahradě a po řeči Martina Jurena se všichni přihlásili k tolerovanému helvétskému vyznání. "Celá dědina v jedno," jak později napsal Martin Juren v dopise. Brzy po té se už vědělo, že v Prosetíně a okolních vesnicích je 101 rodin, které se hlásí k nově tolerovanému vyznání.

Dnes už Prosetín není tak ryze evangelická obec. A si se nedá ani říct, že "celá dědina je jedno". Tuto pověstnou jednotu, osvědčenou v dobách předtolerančních i těžkých dobách druhé světové války (kdy mnoho rodin pomáhalo partyzánům ukrytým v okolních lesích a velkou osobní statečnost prokázal i tehdejší prosetínský evangelický farář Josef Staněk), porušila až kolektivizace 50. letech.
Prosetínští si váží svých farářů. Mají je rádi a rádi se s nimi i po letech setkávají. Jsme rádi, že se bývalí faráři a jejich rodiny do Prosetína vrací a jsou vždy velmi vítáni.

Po druhé světové válce ve sboru působili tito faráři: Jan Pokorný, Jaroslav Kantorek, Jan Šimsa, Tomáš Jirků, Pavel Kalus, Pavel Freitinger, Jaroslav Coufal, Debora Hurtová. Od roku 2020 je farářkou sboru Ida Tenglerová. Kurátorem sboru je Zdeněk Jakeš. Od roku 2014 má prosetínský sbor faráře společně se sborem olešnickým. Prosetínský evangelický sbor má asi 400 členů rozptýlených na velkém území, členové sboru pocházejí asi z 20 obcí. Většina účastníků nedělních bohoslužeb je přespolních. Proto také účast při bohoslužbách kolísá. Naše řady povzbuzují častí hosté, většinou stálí, kteří mají na území sboru chalupy nebo příbuzné.

Sbor má dvě kazatelské stanice, v Nedvědici a v Bolešíně.